Stavba a létání
TWIN STAR II má nového majitele, a tak jsem zvažoval a zvažoval co dál a nakonec pořídil B-25 MITCHELL od BLACK HORSE.
ARF stavebnice je opět velice precizně zabalená a moc hezky zpracovaná - to je můj první dojem po otevření krabice, škoda, že nevydržel po celou dobu stavby. Zakoupil jsem tedy doporučená serva a jal se stavět. Motory, regulátory, Li-Poly zvolím později.
Začínám osazováním křídel. Serva pasují bez menších problémů. Jen je potřeba docela pečlivě vycentrovat krabičku serva do vyříznutého otvoru. Otvor je poněkud větší a servo lze tedy přišroubovat pouze za prostřední vzdálenější otvor od těla serva na každé jeho straně. K servům připojuji zakoupené prodlužovací kabely. Ty ještě lepím k sobě chemoprénem za aretační jazýček a tělo servokonektoru. Již se mi stalo, že se prodlužovačka uvolnila o necelé dva milimetry a její spoje (špičky) nevedly !!! Naštěstí to bylo při předstartovní přípravě na Z50L. Docela dost mne překvapilo, za jaký malý "kousek" špiček to vede proud, když se konektory do sebe zasouvají přibližně 10 mm. Jelikož musím šetřit s kanály RC soupravy, tak křidélka půjdou přes V-kabel na kanál 1 a klapky opět přes V na kanál 6. A jelikož klapky jdou souhlasným směrem, je buď nutné osadit táhlo od serva na druhou stranu (to vypadá strašně) a nebo použít servoreverz (to se mi nechtělo) a tak jsem jedno servo klapek rozdělal a přehodil přívody k motoru a kraje zpětnovazebního potenciometru mezi sebou. Je to obdoba kdysy vyráběných variant serv s označením R a L.
Původní panty křidélek a klapek opět vyhazuji a nahrazuji je dvojdílnou klasikou z plastu se špendlíkem. Ten později měním za měděný pocínovaný drát - stačí a lépe se mi s ním pracuje. Před vložením pantů do křídel je ovšem nutné milimetrovým vrtáčkem coby boční frézou rozšířit prořezy v křídlech.
Provedení mechanického podvozku je záležitost sama pro sebe. Buď nejde zajistit otevřený, nebo zavřený a tak se musí semtam něco připilovat a poposunout. U každé nohy to bylo jiné. Jelikož ovládací táhla serv jsou mimo osu táhel podvozku a dost se to příčí, je nutné všechny třecí plochy podvozkových mechanizmů trošku máznou vazelínkou, jinak podvozek drhne a zasekává se.
Přišroubování podvozkových mechanizmů, pák v křídlech a táhel je bez problémů. Jen jsem zase použil extra koupených univerzálních koncovek s imbusovým šroubkem. Ty "trubičky se šroubkem" ve stavebnici vůbec nebudí důvěru. Další prací je vyřezání otvorů v gondolách motorů pro vyklápění kola, zalepení plastových "háčků" na spodní kryt. Tady je návod dosti nesrozumitelný. Co jsem nevěděl, tak pod potahem křídla - folií jsou již vyřezány drážky pro háčky, které drží spodní kryt gondoly na křídle, jenže to není vůbec vidět, natož abyste se o tom někde dočetli. Je tedy nutné nejprve vyhledat jemným pojížděním prstů po křídle skryté drážky, proříznout folii křídla a poté teprve napasovat a lepit plastové háčky na gondoly. Samozřejmě díky pouze obrázkovému návodu, který je slušně řečeno spíše orientační, než k užitku, jsem si háčky nejdříve zalepil na jednu gondolu a pak je předělával.
A velmi důležité je nejprve precizně zabrousit hrany gondol, které přiléhají ke křídlu. Balzový potah křídla je velmi měkký a ihned jsou vidět jakékoliv sebemenší otlaky při pokusu napasovávání gondol ke křídlům.
A ještě, jen tak sobě pro radost, jsem zakoupil výkonové LED diody 0,5W a vetknul je do náběžky křídel coby přistávací světlomety. Plus LEDek je přes odpor 47 ohm připojen na plus palubních baterií a mínus budu spínat nějakým N-fetem na zem.
Jako poslední tvořím prodlužovací silové kabely k regulátorům s vloženými ESR kondenzátory, přišroubuji kola a křídla jsou prozatím hotová. Později, když namontuji motory a regulátory, osvětlení ještě poněkud přehodnocuji koncepci připojení elektroniky v křídlech. Těch kabelů na propojení je tam na můj vkus nějak moc, takže vyrobím z překližky vložku do křídla v místě vyústění kabelů od serv a osvětlení, ustřihnu klasické konektory a vodiče napájím na PC konektor CANON9. Vše, tedy kromě spínaných mínus pólů LEDek je na konektorových špičkách pro jistotu zdvojeno. Z křídla tedy kouká pouze silikon 2,5mm silové vodiče k Li-Polům, konektor od AC regulátoru a táhlo podvozku - viz foto.
Výškovka a směrovka - zase v celku bez problémů. Jeden takový malý je jen při instalaci pantů.Originál prořezy pro panty jsou poněkud dost z osy a tak se to musí probrušovat pro instalaci plastových dvojdílných pantů poněkud opatrněji. Po spasování na originál ohebné pásky mi jedna ze směrovek "čouhala" mimo osu o tři milimetry (něco podobného bylo i na jednom z křídel - asi pravou a levou stranu stavěl někdo jiný ) !! Instalace serva a táhel je otázkou chvíle. Prodlužovací kabel k servu má délku 900 mm a je v zadní části omotán kolem přepážky v trupu, aby se při letu moc neplandal a samozřejmě spojka opět slepena.
No a začne lahůdka - TRUP. Při přemítání, jaké motory zvolit a hlavně jaké pohonné baterky jsem došel k závěru, že zkusím místo tříčlánku čtyřčlánek - ten již mám (4S HYPERION 4200 G3 VX) využit v P-51 a stejně budu potřebovat dva. Nelíbí se mi jedna baterka k jednomu letadlu a tak se snažím o záměnnost stejných pohoných akumulátorů mezi modely. Důvod je asi každému jasný - cena Li-Pol. No a ke 4S článku pak volím motory AXI2814/20.
Abych nepředbíhal, vzal jsem 4S Li-Poly a .... problém. Na výšku se nevejdou do kaslíku. Bohužel o 1,5 mm. Po zralé úvaze opatrně nehty a skalpelem odtrhávám plastový kryt kabiny pilotů. Oba piloty i s jejich balzovou palubou vyříznu z trupu, piloty krátím výškově o čtyři milimetry. Vyříznu novou základní desku a napasuji zpět do kokpitu, je n o tři milimetry výš. Na spodní nosnou desku ještě zalepím bočnice z 2mm balzy podle šířky pohonných aku (je tam šířka na Li-Poly přes celý trup a dokážu si představit, co by baterky při nějakém ostřejším manévru provedly) a následně lepím piloty a kabinu zpět. Tak, pohonné aku jsou vyřešeny. No a u takto velkého modelu zase volím pro jistotu palubní aku 4SNiMh. Výroba uchycení protikusů CANONů do křídel zabírá další večer. Konektory šroubuji k překližce přes napínací pružiny - viz foto. Serva řízení podvozku a výškovky (doporučení HS-82) nejdou do trupu vložit - připravený otvor je malý. Stačí jej ostrým skalpelem v té "překližce" poněkud zvětšit - otázka chvíle. Horší je to se servem podvozku - díra je pro změnu velká...... a to jsem zakoupil vše podle doporučení ma www stránkách. Co dodat. Je potřeba udělat z překližky jakous takous redukci a přilepit k základní desce. No a ta největší lahůdka teprve přijde - seřízení zatahovacího podvozku. Příďová noha je asi jiná, než nějaká původní v návodu, takže absolutně nesedí naznačené rozměry jejího uchycení a hlavně vrtací šablona na páku serva. S tím jsem se mořil, ale hlavně vztekal dva dlouhé večery. Buď byla příďová noha přapnuta a nebo nebyla zajištěna. Na třetí pokus a druhé kolečko páky se to povedlo dát dohromady. Je to můj první zatahovák. A navíc servo stále vrčí v krajních polohách. To se mi dost nelíbilo a tak jsem alespoň v poloze zavřeného podvozku přidal takový malý bezkontaktní koncový spínač k motoru serva, který jej vypíná. Na zemi tedy bude servo bohužel trochu vrčet, ale zase budu mít jistotu, že se podvozek samovolně nezaklapne. No a pro maketový projev zatahovacího podvozku jsem samozřejmě postavil s na bázi procesoru PIC12F629 takový malý "užmulátor".
Ten má za úkol nejen pomalu zatahovat a vyklápět podvozek, ale i zapínat přistávací světlomety, blikat stroboskopickým majákem na trupu a hlavně taky vypínat ovládání serva pro řízení příďového kola při zataženém podvozku. Krom toho všeho to ještě slouží jako integrovaný modul pro napájení přijímače a serv po několika zálohových vodičích - něco jako powerbox.
A jako perličku jsem ještě zhotovil do trupu funkční, nicméně poněkud malou pumovnici. Zase ovládáno dalším mikroprocesorem, co by zpomalovačem chodu serva. Vše je snad vidět dostatečně na fotkách. A jelikož tedy trup je také horový, smontuji celý model a jdu přilepit motorové přepážky.
Sundám gondoly a pečlivě naměřím posuvkou polohy motorových přepážek a zalepím je epoxydem. Druhý den přišroubuji motory a je na světě zase další nemilé překvapení. Jeden motor je utopen (hlouběji) proti druhému zhruba o tři milimetry. Buď jim nabobtnalo před výrobou gondol jedno kopito a nebo ty bočnice motorových přepážek maj řezané sice laserem, ale nejspíš podle oka a nebo papírové šablony !! Tak motor podložím a zatím to nijak dál řešit nebudu. A ještě k motorům. Po zvážení několika variant v SW drive calculator jsem tedy zvolil AXI2814/20 a to pro : nižší proud, vyšší napětí (4S). V SW mi vycházel i o zhruba 30 % delší letový čas, než s původní konfigurací a 3S 5000mAh a to na stejný tah a výkon motorů. Také po velmi dobrých zkušenostech s Li-Poly Hyperion VX G3, které jsou značně tvrdé a obavě zmenšení průměru doporučované vrtule k těmto motorům, abych je nepřetížil - toto jsem již řešil u P-51 a docela jsem po změření doporučované konfigurace zůstal koukat. V každém případě doporučuji měřit a měřit - rozuměno proud motorů.
Ono 25A odběru proudu po dobu 20 sekund výrobce motorů nepíše asi jen tak pro nic za nic.
Takže, vše je již namontováno a připraveno. první pokus je s vrtulí APC10x5E. Odebíraný proud je někde mezi 23-24A. Příkon motoru je cca 368W. Další pokus je s vrtulí APC 10x7E. Tam jsem se již dostal na 27A někde okolo 80% polohy kniplu a proud se již dále nezvětšoval, takže přetíženo. Zpět na 10x5E. Ještě jsem zakoupil pro pokusy třílisté vrtule MASTER AISCREW 9x7 pro spalovací motory. S touto vrtulí má motor odběr 22-23A a příkon cca 350W, tak pak uvidím.
Teoreticky vypočtený tah motoru s APC 10x5E v této konfiguraci by měl být 1599g, celku tedy 3198g.
Model je již tedy připraven na zálet. A zase nejzajímavější údaj - letová hmotnost těsně pod 3200g. Zase to mám těžší o 400g, než údaj na krabici, ach jo. Když tedy připočítám cca 120g na palubní baterky + nějaké ty gramy na pumovnici z balzy, konektory do křídel a trochu kabeláže navíc, docela bych se vsadil, že těch deklarovaných 2800g letové váhy dost dobře dodržet nejde, respektive, že to je údaj z předchozího typu, který neměl zatahovací podvozek.
No nic, celkové osazení modelu :
Baterie HYPERION 4S 4200mAh G3 VX
2x AXI 2814/20 + zadní montáž
Vrtule APC 10x5E případně MASTER AIRSCREW 3 list 9x7
2x JETI SPIN 44
HS82MG - řízení příďového kola
HS-81 - výškovka
4S ENELOP 2000 pro palubu
R617FS
A zálet ? Jelikož je 13.1.2009, všude okolo 30-50 cm sněhu, tak se budu ještě nějaký ten týden kochat pouze pohledem na model.
10.3.2010 Jedeme létat. Sestavení letadla je otázkou dvaceti minut a tak už roluji po ploše, poslední kontrola před letem, pomalu přidávám plyn, éro se rozjíždí a tak dávám plný. Po krátkém rozjezdu jsem ladně nahoře. Jak je mým zvykem, na plný vystoupám do bezpečné výšky a začínám lehce dotrimovávat - vcelku není co. Zatahuji podvozek a dělám několik oválů nad plochou stále níž a níž při různých rychlostech. Letadlo krásně drží směr. Pak mi to nedá a zkouším strmější vzestup s plným plynem. Stíhací bombardér, jak má být. Axíky si s třílistýma vrtulema jen hrají, tedy respektive s celou B-25. Stoupání až do "nevidím" s výkruty bez problémů. Loping, let na zádech, za mnou se ozývá "první let a hned takhle blbnout". Odpovídám proč ne, když ještě nevím, v jakém stavu to dostanu dolů - zatím bez klapek.
Poslední dvě minuty letu trénuji nízké průlety na přistání a jdeme na to. Poslední okruh, srovnáno dva metry nad zemí a pak jsem asi trošku více zatáhl za křidélka a Mitchell se poněkud naklonil. Dorovnávám a sedám trošku víc tvrdě do trávy. To se mi tedy moc nepovedlo. B-25 je celý, jen prasklo táhlo řízení příďového kola. Vůle v zatahovákách se značně zvětšila - přikládám to svému neumění.
Následující týden je páka slepená, podvozek opět bez vůlí, tak jdu na další start. B-25 nádherně odstartoval, nádherně létá a tak si i na přistání dávám záležet, tentokrát na asfalt. Jako po másle, až na to, že když chci zatočit na rolování směrem k sobě, podvozek neřídí. Opět praskla páka řízení, jen v jiném místě. Tentokrát už to tedy rozhodně není na ruce. Doma to pod lupou prohlížím a je to samá bublina. Tak jsem to vysochal z duralu a je klid. No a aby se to nepletlo, ten vysunutý zatahovák má zase vůle dva centimetry. To už mne přestává bavit. Následuje demontáž a je jasno. Al úhelníky jsou prošroubovány šroubky M2, jenže plastová čílka, kde jsou nastavovací červíky vůle podvozku mají otvor necelé 3mm. Tak jsem to vše stáhl a projel strojním závitníkem M3, vyměnil šroubky za M3 a je klid. A jako poslední úpravu na podvozku jsem vyrobil nové podvozkové nohy z pérové oceli o průměru 4,5mm se třemi závity pro odpružení. Ten původní jeden závit na takovémto průměru oceli jsem poněkud nepochopil. Teď už to krásně lehce pruží a nebudou trpět další komponenty letadla.
22.5.2010 Už máme za sebou i takovou menší havárku. Při přistání do trávy mne nabral silnější boční poryv větru a škrtl jsem si křídlem o zem. Následky mne docela překvapily. Odlomené křídlo od vnější části gondoly u náběžky. Po důkladné prohlídce jsem nenašel téměř stopu po lepidle a navíc kostra gondoly byla potažena dřív, než to výrobce slepil s křídlem a tedy značná část křídla byla ještě "nalepena" na tupo !!!! ke kostře gondoly přez potahovací folii kostry gondoly. Co k tomu dodat .........
Snad jen to, že už je opraveno a přelepeno poctivě a B-25 brázdí majestátně oblohu. Jen mám trochu strach, aby se mi to nerozlepilo ve vzduchu na nějakém jiném místě - po tom, co jsem viděl uvnitř pravého křída.
A závěrem : celkové letové vlastnosti zatím nezáludné (nebál bych se říci, že perfektní) s klapkami i bez nich, jen to provedení ARF - hlavně podvozku - je opět potřeba poněkud přepracovat.
Náhledy fotografií ze složky B-25 MITCHELL BH
Are you 18? Come in and don't be shy!
(loveawake.ru, 18. 1. 2022 23:41)