Letos na jaře (2009) jsem zakoupil další cvičný model a to již konstrukční, v provedení ARF, CAP232 od HAYKONG MODEL.
Letadlo je opět moc hezky zpracováno. Sice místy je poněkud hůře nažehlena fólie, ale to je po pár minutách s žehličkou napraveno. Takže do křídel montuji opět plastové dvoudílné panty pro křídélka - lepeno pětiminutovým epoxydem. Vyříznutí šachet pro serva ve folii je otázkou okamžiku, montuji serva, kulisy a táhla. Protahuji kabel pletacím háčkem ke kořenům křídla. Kabel od serv HS-55 je kratší a tak budu muset pro propojení k rádiu v trupu použít prodlužovací kablíky. Lepím křídla k sobě opět rychlým epoxydem. V předu za "zámek" křídel omotám několik gumiček pro stažení. Vychýlím na odtokovce křidélka a to samé s gumičkama udělám i tam. Za hodinu je křídlo hotové.
Výškovku a směrovku opět osazuji plastovýmy pantíky. V přilepení směrovky a výškovky také nejsou žádné záludnosti. Jen je potřeba vše pečlivě srovnat do obou os.
Do trupu opět vkládám 2 ks HS-55 a montuji táhla. To by skoro bylo vše, jen zjišťuji, že není kam uchytit přijímač. Krásně pasuje do mezery mezi maticemi, kde jsou uchyceny křídla. Malý vlepený obdélníček překližky tloušťky 1mm se suchým zipem do těchto míst a i rádio je v trupu. Před serva umísťuji 3S1P RC SYSTEM 1300mAh také na suchý zip. Pro jistotu ještě pod překližkové lože baterek přilepím napříč dvě bambusové špejle, přes které budou LiPoly ještě pojištěny gumičkama proti uvolnění.
A už zbývá jen přidělat motor. Kupuji doporučený KA 22-10 a regulátor 30A RAY. Montáž motoru na vruty je otázkou několika minut. Jen je docela dost utopený v trupu a tak musím vytočit duralovou podložku o tloušťce 3mm, abych se dostal s vrtulí před laminátový kryt motoru. Přišroubuji podvozek a po proříznutí dvou úzkých děr do krytu pro podvozek i laminátový kryt. Namontuji vrtuli a kužel - vypadá to nádherně.
Tak a jdeme zkontrolovat těžiště. Aku vkládám hned před serva - těžiště sedí podle návodu. Zkouška RC soupravy a už si s modelem pojíždím po chodbě.
Po několika dnech balím část hangáru a jedeme létat. Krátké rozlétání s již osvědčenými modely a strojím kapa. Výchylky na 100 % a jdeme nahoru. Start bez problémů, ale je to dost citlivé na můj vkus na kormidla. Přepínám na 60%, pilotáž je podstatně příjemnější. Provádím několik kol a jdu natrénovat přistání. Je to poněkud svižnější, model má docela vysokou pádovou rychlost a tak musím na přistání podstatně rychleji, jinak se to snaží okamžitě sklouznout po křídle dolů - to je docela nepříjemné zjištění.
Jdu na finále. Model hezky sedá, ale pak je jedno škobrtnutí, asi o nějaký větší kamínek na asfaltu a podvozek je z části vylomen. Pro dnešní den má CAP dolétáno.
Doma po odšroubování krytu motoru opět zjišťuji, že se jednotlivé vrstvy překližky držáku podvozku oddělily od sebe a celé to vypadlo z kostry trupu. Lepím epoxydem zpět. No a aby to nebylo tak jednoduché, tak i některé přepážky trupu jsou poněkud volné v zámku bočnic trupu, takže vřele doporučuji před prvním letem všechny dostupné spoje trupu ještě jednou pro jistotu přelepit nějakým lepidlem (kanagom, herkules,a.j.).
Závěrem mohu říci, že CAP232 má již také několik letů za sebou k mé plné spokojenosti. Zatím se počet startů rovná počtu přistání. Jen je podstatně rychlejší na přistání, než všechny mé další modely (a to i jak JAS-39, tak F-16). Kdybych měl ovšem znovu přemýšlet nad koupí akrobatického modelu, volil bych něco většího. Přeci jen je letadlo na takto rychlého akrobata docela mrňavé (já už taky asi hůře vidím) a chová se také docela dost "maketově". I při mírném přetažení okamžítě ochotně padá po křídle.
Začátečníkům bych já osobně tento model nedoporučil.
15.8.2009 - tak CAP již má nového majitele. Byl sice hezký ale na můj vkus vzhledem ke své velikosti, rychlosti ...... a vůbec, šel do světa. Další akrobat určitě bude co nevidět, ale s rozpětím minimálně 1 400 mm a hlavně s menším plošným zatížením.
Přeci jen mám raději " 3D blbnutí na obloze", než rychlé průlety - na to mám F-16ku a ta v pohodě zvládne i nějakou tu základní akrobacii.
Náhledy fotografií ze složky CAP 232